&1 Lysá hora

## Lysá hora je nejvyšším vrcholem Moravskoslezských Beskyd. Její nadmořská výška je 1 323 m. n. m.

&2 Geomorfologické údaje

Lysá hora se nachází na katastrech obcí Ostravice, Krásná, Staré Hamry, Malenovice.

Masiv Lysé hory je od dalších částí Moravskoslezských Beskyd oddělen hlubokými údolími Ostravice, Řečice a Mohelnice a je tvořen dominantním vrcholem Giguly (starý název obnovený Petrem Bezručem). Členitostí a rozložitostí tvoří samostatnou horskou skupinu se čtyřmi hlavními rozsochami a několika dalšími bočními hřebeny a hřebínky.

Lysá hora - je někdy přezdívána jako královna Moravskoslezských Beskyd. Z vrcholu "Gigula” vybíhají 4 rozsochy: "Lukšinec”, "Malchor”, "Zimní Polana” a "Velký Kobylík”.

# Lysá hora je někdy přezdívána jako královna Moravskoslezských Beskyd.

Z Lysé hory se naskýtá neopakovatelný rozhled na hřebeny a údolí Beskyd, Jeseníky až po Západní a Vysoké Tatry. Na vrcholku Lysé hory je meteorologická stanice, televizní vysílač, horská služba, horská chata SKI, občerstvení Šantán, horská chata Lysá hora a ubytovna Kameňák.
Nacházejí se zde také pamětní desky turistům, kteří zahynuli za okupace.
Lysá bývala každoročním cílem slezského barda (básníka) Petra Bezruče. K uctění jeho památky pořádají turisté "oblasti Beskydy” a "oblasti Slezsko” vždy v měsíci září tradiční akci "Výplaz na Lysou”.
Celý masiv je budován flyšovými (střídání vrstev pískovců a jílovců) souvrstvími vlastních godulských vrstev slezského příkrovu, které zde dosahují až kilometrových mocností. Godulské vrstvy jsou tvořeny převážně pevnými, jemnozrnnými pískovci s charakteristickou nazelenalou barvou.

## V Ostravici pod Lysou horou žil slezský básník PB.

Mezi geomorfologické zajímavosti se řadí jeskynní systémy na rozsoše Lukšince.Jedná se o sesuvy, typické povrchové rozeklání svahu a především podzemní systém Ondrášovy díry o 250 m puklinových chodeb a dómů o výškovém rozsahu cca 30 m. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o "živý", pracující systém, je zde reálné nebezpečí úrazu a proto je zabezpečen mříží.
V zimě zde přezimují netopýři.

&2 Flóra a fauna

Převážnou část masivu zaujímají čtyři vegetační stupně - jedlobukový, smrkobukový, bukosmrkobukový a smrkový. Vrcholová holina, která leží už nad horní hranicí lesa, byla uměle vysázena kosodřevinou.

Nachází se zde populace původního horského ekotypu beskydského smrku ztepilého a dalších dřevin: jedle bělokoré, javoru klenu, buku lesního a jilmu horského.
Mezi hodnotné zástupce horských keřů patří meruzalka alpinská, růže alpská, zimolez černý, které jinde téměř vymizely. V bylinném patře se vyskytují druhy charakteristické pro chladnou oblast a původní smrčiny, např. podbělice alpská, čípek objímavý, papratka alpská, bika lesní, brusinka obecná a typické karpatské kyčelnice žlaznatá či hořepník tolitový.

Z mnoha zjištěných druhů obratlovců patří k nejvzácnějším a kriticky ohroženým druhům rys ostrovid, jeřábek lesní, čáp černý, strakapoud bělohřbetý kos horský a datlík tříprstý. Zaznamenaná jsou pozorování medvěda hnědého a vlka, do konce minulého století zde hnízdili orel skalní a orel křiklavý.

&2 Trochu z historie Lysé hory

Lysá hora se objevuje ve starých listinách již v roce 1261 jako Lissa huera, ale její význam vzrůstal až s rozvojem turistiky, ke kterému zde docházelo ke konci 19. Století. O Lysou horu bylo třeba vést dlouholeté boje, neboť se nacházela na území Slezska. Za doby panščizny byla majetkem panství frýdeckého. Od posledního šlechtického držitele, hraběte Jana Pražmy se dostalo celé frýdecké panství i s Lysou horou do vlastnictví těšínských arcivévodů, členů císařské rodiny Habsburků. Za arcivévody Albrechta, někdy před rokem 1870 vybudovala Těšínská komora na Lysé hoře těsně pod vrcholkem dřevěnou loveckou boudu, kde panstvo z Těšína koňmo přijíždělo hlavně v době honů.

Hojné české návštěvy se staly trnem v oku nacionálním Němcům. Lysá hora, majetek Habsburků, byla zdůrazňována jako symbol germánství. Aby byl na Lysé hoře zajištěn trvale německý vliv, byla na Lysé hoře v roce 1880 za hmotné podpory Těšínské komory a ostravských průmyslníků postavena útulna na památku výstupu arciknížete Albrechta. Roku 1894 bylo započato s výstavbou nové útulny s názvem Erzherzog Albrecht-Schutzhaus, jejímž provozovatelem byl Beskiden Verein a otevřena byla v roce 1895. Vysoké ceny umožňovaly pobyt jen zámožné klientele.

Hodně Čechů se začalo Lysé hoře vyhýbat, avšak nesmířili se s tím, aby se Lysá hora stala trvale německou državou. Znovu byly obnoveny vycházky na vrchol, zpívaly se zde lidové a národní písně, oživovaly se české lidové a národní tradice, vzpomínal se zbojník Ondráš ...
Po roce 1918 patřila Albrechtova chata německým turistů, sdruženým ve spolku Beskiden-Verein, sekce Frýdek. Její kapacita však nepostačovala k ubytování všech zájemců, byla koncem roku 1933 dokončena noclehárna později zvaná Kamenný dům.

1.10.1933 byl na Lysé hoře položen základní kámen ke stavbě české chaty. Postavena byla za 6 měsíců stavební firmou Nekvasil z Moravské Ostravy nákladem 602000 korun a slavnostně otevřena byla v červnu 1935. Náklady hradili členové Klubu českých turistů z Ostravska.

Obě chaty byly samostatně provozovány až do znárodnění po roce 1948. Pak byla chaty českých turistů přejmenována na "Bezručovu chatu", i když PB při svých výplazech zavítal jen do kuchyně chaty německých turistů, nezúčastnil se ani pokládání základního kamene v roce 1933, ani slavnostního otevření chaty v roce 1935, i když byl písemně pozván.

Po znárodnění obě chaty vytvořily jeden celek pod názvem Bezručova chata na Lysé hoře. V bývalé Albrechtově chatě restaurační provoz zanikl a stala se pouze ubytovnou. Ubytovna Kamenný dům po skončení války připadl spojům.
Albrechtova chata vyhořela v roce 1972, Bezručova chata vyhořela v roce 11.2.1978.

Dnes je na vrcholu Klub českých turistů majitelem bufetu Šantán, který funguje pouze dočasně a po vystavení nové Bezručovy chaty bude zlikvidován.

&2 Ivančena

Ivančena (925 m. n. m.) je kamenná mohyla v Beskydech mezi Malchorem a Kykulkou pod vrcholem Lysé hory vystavená na památku popravených skautů účastnících se protinacistického odboje.

Mohylu založil 30. oddíl Junáka z Moravské Ostravy a to 6.10.1946 na památku pěti členů "Odboje slezských Junáků" , kteří byli 24.4.1945 popraveni v polském Těšíně na židovském hřbitově.

# Nedaleko Lysé hory se nachází Ivančena, památné místo skautského hnutí.

Mohyla je v současnosti symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. Zabírá asi 40 metrů čtverečních a 195 metrů krychlových. Sahá do výšky 4 metrů. Do roku 1989 byla mohyla i symbolem odboje proti nesvobodě. V době komunismu k ní dělali pochody skauti a v době ilegálního skautingu i trempové. Pochody byly sledovány státní bezpečností.

Poutě k mohyle trvají dodnes. V sobotu kolem 24. dubna sem míří skauti a v neděli pak trempové. Mohyla se stále rozrůstá a je složená z kamenů z různých koutů světa. Mezi nimi je i kamínek z Měsíce od astronauta Armstronga.

&2 Petr Bezruč

Básník, autor jedné z největších knih české poezie. Jeho básně jsou drsné a dramatické, jsou inspirovány odporem proti sociálnímu a národnímu útlaku v rodném Slezsku.

PB (1867 - 1958), vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil v Opavě 15.9.1867, otec byl středoškolským profesorem – Antonín Vašek (známý buditel ve Slezsku, jeden z prvních odpůrců pravosti Rukopisů).

Roku 1873 byl otec přeložen do Brna, kde Vladimír navštěvoval Slovanské gymnázium. Otec Antonín zemřel roku 1880. Náhlá smrt otce zhoršila finanční situaci rodiny. Z tohoto důvodu a z pocitu beznaděje a marnosti, Vladimír nedokončil studia filologie v Praze a roku 1888 se vrátil se do Brna.

V Brně začal pracovat u Zemského výboru a od roku 1889 se stal pracovníkem na poště. Následně roku 1891 byl přeložen na poštu do Místku. V tuto dobu se začal stýkat s kroužkem bohémských přátel, prožil tu také dvojí milostný vztah. Roku 1893 se Vladimír vrátil do Brna. Na přelomu století Vladimír vážně onemocněl plicní a nervovou chorobou.

Za války byl půl roku vězněn, protože byl podezírán, že napsal protistátní báseň do jednoho emingratského časopisu. Nakonec se ukázalo, že podezření nebylo oprávněné, PB nebyl autorem oné básně.

Na poště pracoval až do roku 1928, kdy odešel do výslužby. Od roku 1939 žil samotářsky v Kostelci na Hané. Roku 1945 byl PB jmenován národním umělcem. Zemřel 17.2.1958 v Olomouci.

Dílo:
* Slezské písně (1903, 1909)– vznikaly dlouhá léta, obsahují básně z různých období autorova života. Umělecky nejvýraznější a společensky nejpůsobivější básně tvoří verše vzniklé ještě před prozrazením Bezručova pseudonymu. Od února 1899 básně vycházely v Herbenově časopisu Čas, až následně v souboru Slezské písně. Některé básně se dostaly do souboru až v meziválečném období. Zprvu básně vycházely pod pseudonymem PB a jeho anonymita umožňovala autorovi, aby předkládal svá díla jako výtvory lidové masy, kde poukazoval na tehdejší sociální podmínky lidu, na národnostní útisk na Ostravsku, vyzýval k odboji, ke vzpouře, dodávají optimismus a víru ve vítězství, jež přinese jen radikální společenský zvrat. Básně popisují život lidí na Těšínsku, Ostravsku a Beskyd, kteří si uvědomovali svou tíživou situaci. Bezruč se naprosto ztotožnil s utiskovanými, mluvil jejich jménem. Utiskovaní v něm našli svého mluvčího.

K vyjádření svých myšlenek zvolil Bezruč nejčastěji jednu z nejúčinnějších básnických forem, a to baladu. Tento epický útvar přivedl Bezruč k novému vývojovému vrcholu v naší poezii.

* Stužkonoska modrá (1930) – samostatně vydaná báseň roku 1930. Báseň symbolizuje básníkův smutný osud a zklamání z veřejných poměrů v buržoazním státě.
* Přátelům i nepřátelům (1958) – úplný soubor básní do Slezských písních nezařazených
* Labutinka (1961) – milostná lyrika

Ač PB napsal jedinou básnickou sbírku „Slezské písně“, staly se jeho básně jedním z hlavních, stále živých pramenů české moderní sociální poezie 20.století. Básně jsou drsné, dramatické, nabádají k odporu proti sociálnímu a národnímu útisku v rodném Slezsku. Bezručovo dílo získalo velký ohlas nejen doma, ale také v zahraničí, Slezské písně byly přeloženy do mnoha jazyků. 

&2 Zdroje
http://www.lysahora.cz/tema/tema.phtml?id=6617
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan%C4%8Dena
http://ireferaty.lidovky.cz/100/551/Bezruc-Petr