Projekt GNU
od *Richarda Stallmana*
původně zveřejněno v knize ,,Open Sources''
[obraz Co je to GNU]
[ Česky | Francouzsky
| Italsky |
Korejsky | Rusky
| Španělsky ]
První komunita sdílející software
Když jsem v roce 1971 začal pracovat v MIT Artificial Intelligence Lab,
stal jsem se součástí komunity sdílející software, která existovala již
mnoho let. Sdílení software nebylo výsadou pouze naší komunity; je staré
jako počítače samy, stejně jako sdílení receptů je staré jako vaření.
Dělali jsme však více než toto.
AI Lab používala operační systém pro sdílení času nazvaný ITS (the
Incompatible Timesharing System - Nekompatibilní systém pro sdílení
času) navržený hackery pracujícími v laboratoři (1) a psaný v assembleru
pro Digital PDP-10, jeden z velkých počítačů tehdejší doby. Jako člen
komunity, systémový hacker laboratoře umělé inteligence, jsem měl za
úkol vylepšovat tento systém.
Nenazývali jsme náš software ,,svobodným software'', neboť tento termín
ještě neexistoval, ale náš software jím byl. Kdykoliv lidé z jiné vysoké
školy nebo firmy chtěli portovat a používat program, rádi jsme jim to
umožnili. Pokud jste viděli někoho používat neznámý a zajímavý program,
mohli jste ho vždy požádat, aby vám ukázal zdrojové kódy, abyste jej
mohli studovat, měnit anebo demontovat některé z jeho částí a vytvořit
nový program.
(1) Užívání výrazu ,,hacker" jako pojmenování někoho, kdo se vloupává do
bezpečnostních systémů, je matení způsobené dnešními médii. My hackeři
toto pojmenování odmítáme uznat a toto slovo stále používáme k označení
někoho, kdo ,,miluje programování a dost o něm ví."
Rozpad komunity
Situace se dramaticky změnila na počátku osmdesátých let, když Digital
přestal pokračovat ve výrobě sérií PDP-10. Jejich stavba, elegantní a
výkonná v šedesátých letech, nemohla, přirozeně, pokrýt větší adresové
prostory, které začaly nastupovat v osmdesátých letech. To znamenalo, že
téměř všechny programy pro ITS byly zastaralé.
Komunita hackerů AI lab se nedlouho předtím rozpadla. Oddělující se
firma Symbolics si v roce 1981 najala téměř všechny hackery z AI lab a
oslabená komunita byla neschopná se nadále sama udržet. (Kniha Hackeři
od Steve Levyho popisuje tyto události, stejně jako vykresluje jasný
obrázek komunity za jejího rozkvětu.) Když v roce 1982 nakoupila
laboratoř AI nová PDP-10, její administrátoři se rozhodli používat
nesvobodný systém pro sdílení času od Digitalu namísto našeho ITS.
Moderní počítače té doby jako například VAX nebo 68020, měly své vlastní
operační systémy, ale žádný z nich nebyl svobodným software: museli jste
podepsat tzv. non-disclosure agreement dokonce i proto, abyste vůbec
získali funkční program.
Znamenalo to tedy, že první věc, kterou jste museli při používání
počítače udělat, byl slib, že nebudeme pomáhat svým kolegům. Spolupráce
komunity byla zakázána. Pravidlo vytvořené vlastníky proprietárního
software znělo: ,,Pokud sdílíte software se svým kolegou, jste pirát.
Pokud chcete provádět v našem software jakékoliv změny, musíte nás
nejdříve poprosit.''
Myšlenka, že proprietární softwarový systém -- systém, v němž nesmíte
sdílet nebo měnit software -- škodí společnosti, je neetický, zkrátka a
jednoduše špatný, by mohla být pro některé čtenáře překvapením. Co
jiného se však dá říct o systému založeném na rozdělování veřejnosti, na
systému nechávajícím své uživatele bez pomoci? Lidé, jimž tato myšlenka
připadá překvapující, mohli pokládat proprietární sociální systém za
daný, nebo jej posuzovat podle slov lidí z oblasti obchodu s
proprietárním software. Vydavatelé software dlouho a těžce pracovali na
tom, aby přesvědčili veřejnost, že existuje pouze jediný způsob, jak
pohlížet na tento problém.
Když softwaroví vydavetelé hovoří o ,,posilování'' svých ,,práv'' nebo
,,zastavení pirátství'', to, co vlastně *říkají* je druhotné. Opravdová
podstata těchto tvrzení je v nevyslovených domněnkách, jež berou jako
samozřejmé; předpokládá se, že je veřejnost bez kritiky přijme. Pojďme
se tedy na ně podívat.
Prvním předpokladem je, že softwarové firmy mají nesporné přirozené
právo vlastnit software a mít tak moc nad všemi jeho uživateli. (Pokud
by se jednalo o přirozené právo, potom bychom, bez ohledu na to, do jaké
míry poškozuje veřejnost, nemohli nic namítat.) Je zajímavé, že americká
ústava a právní zvyklosti tento pohled na věc odmítají; copyright není
přirozené právo, ale vládou uměle vytvořený monopol, jež omezuje
přirozené právo uživatelů na vytváření kopií.
Dalším neprohlášeným předpokladem je, že jedinou důležitou věcí týkající
se software je, co s ním můžeme dělat -- a že my, počítačoví uživatelé,
bychom se neměli starat o to, v jaké společnosti je nám dovoleno žít.
Třetí domněnkou je, že bychom neměli použitelný software (nebo programy
na konkrétní věci), kdybychom nenabídli společnosti moc nad uživateli
jejího programu. Předtím než hnutí svobodného software ukázalo, že jsme
schopni vytvořit mnoho užitečného software bez zbytečných omezení, mohla
být tato domněnka ještě i přijatelná.
Jestliže odmítneme akceptovat tyto předpoklady a posoudíme dané problémy
přirozeným smyslem pro etiku a dáme uživatele na první místo, dojdeme k
závěrům velmi odlišným. Počítačoví uživatelé by měli mít svobodu
modifikovat programy tak, aby splňovaly jejich potřeby, a svobodu sdílet
software. Pomáhat ostatním lidem je základ společnosti.
Není zde dostatek prostoru pro rozsáhlý dokument odůvodňující tento
závěr, takže odkazuji čtenáře na webovou stránku
http://www.gnu.org/philosophy/why-free.cs.html.
Důležitá volba etiky
Po rozpadu mé komunity bylo nemožné pokračovat jako dříve. Místo toho
jsem stál tváří v tvář morálnímu rozhodnutí.
Bylo by snadnou volbou připojit se ke světu proprietárního software,
spolu s podepsáním tzv. non-disclosure agreement a slibů, že nebudu
pomáhat svým kolegům hackerům. Je velmi pravděpodobné, že bych rovněž
vyvíjel software vydávaný pod non-disclosure agreement a naléhal na
ostatní, ať rovněž zrazují své kolegy.
Mohl jsem si tak vydělávat a možná se sám bavit psaním kódu. Věděl jsem
však, že kdybych se na konci své kariéry ohlédl zpět a viděl roky
strávené stavbou zdí oddělujících lidi, připadalo by mi, že jsem svůj
život zasvětil činěním světa horším a horším.
Sám jsem měl již zkušenosti s tím, jak dopadne přijetí non-disclosure
agreement, a to když někdo odmítl dát mi a MIT AI lab zdrojový kód na
program pro kontrlou naší tiskárny. ( Program měl nějaké nedostatky a to
bylo pro uživatele tiskárny velmi frustrující.) Nemohl jsem si říct, že
non-disclosure agreement je nevinný. Byl jsem velmi rozzlobený, když s
námi odmítl sdílet kód; nemohl jsem se otočit zády a začít dělat
ostatním totéž.
Další možností, snadnou ale neradostnou, bylo opustit počítačové
odvětví. Mé dovednosti by tak sice nebyly zneužity, ale stále by byly
promrhávány. Nebyl bych vinnen za rozdělování a omezování počítačových
uživatelů, ale tak jako tak by k tomu došlo.
Začal jsem se tedy poohlížet po způsobu, jak bych mohl vytvořit něco
prospěšného. Ptal jsem se sám sebe: existuje nějaký program nebo
programy, které bych mohl psát, aby mohla naše komunita opět existovat?
Odpověď byla zřejmá: nejdříve byl potřeba operační systém. Jedná se o
důležitý software pro používání počítače. S operačním systémem můžete
dělat mnoho věcí, bez něj se však počítač nedá vůbec používat. Se
svobodným operačním systémem bychom znovu mohli vytvořit komunitu
spolupracujících hackerů -- a pozvat kohokoliv, aby se k nám přidal.
Kdokoliv by mohl používat počítač bez toho, aniž by se tak upisoval ke
spiknutí proti svým přátelům.
Jako vývojář operačních systémů jsem pro takovou práci měl dostatečné
znalosti. Přestože jsem tehdy nemohl se samozřejmostí předpokládat, že
uspěji, uvědomil jsem si, že jsem byl pro tuto práci vybrán. Rozhodl
jsem se vytvořit systém kompatibilní s Unixem, aby byl přenosný a aby na
něj mohli unixoví uživatelé snadno přejít. Jméno GNU bylo vybráno podle
hackerské tradice, jako rekurzivní akronym ,,GNU's Not Unix.''
Operační systém neznamená pouze kernel, plně dostačující ke spouštění
jiných programů. V sedmdesátých letech v sobě již každý operační systém,
který byl hoden svého jména, zahrnoval procesory, assemblery,
kompilátory, překladače, debuggery, textové editory, mailery a mnohem
více. ITS, Multics, VMS, Unix, všechny tyto systémy je měly. Operační
systém GNU je zahrnoval také.
Později jsem slyšel tato slova, připisovaná Hillelovi (1):
Jestliže nejsem pro sebe, kdo bude pro mě?
Jestliže jsem jen pro sebe, co jsem?
Jestliže ne nyní, kdy?
V podobném duchu bylo i rozhodnutí začít s projektem GNU.
(1) Coby ateista sice nenásleduji žádné náboženské vůdce, ale někdy se
mi líbí, co někdo z nich prohlásí.
Svobodný jako ve slově svoboda
Termín ,,svobodný software'' je někdy špatně vykládán -- nijak nesouvisí
s cenou. Je o svobodě. Zde proto cituji definice svobodného software:
program je svobodným software pro vás, uživatele, jestliže máte tyto
svobody:
* Smíte spouštět program za jakýmkoliv účelem.
* Smíte modifikovat program tak, aby vyhovoval vašim potřebám.
(Abyste tuto svobodu mohli realizovat v praxi, musíte mít přístup
ke zdrojovému kódu, neboť vytváření změn v programu, je nesmírně
obtížné, nemáte-li k dispozici zdrojový kód.)
* Smíte redistribuovat kopie a to jak zadarmo, tak za poplatek.
* Smíte distribuovat modifikované verze programu, aby vaše komunita
mohla mít prospěch z vašich vylepšení.
Jelikož se ,,free'' vztahuje ke svobodě, nikoliv k ceně, neexistuje
rozpor mezi prodejem kopií a svobodným software. Svoboda prodávat kopie
je vpodstatě velmi důležitá: sbírky svobodného software prodávané na
CD-ROMech jsou pro komunitu důležité a jejich prodej je jednou z cest,
jak sehnat peníze na rozvoj svobodného software. Z toho důvodu není
svobodným software program, jež nesmí být distribuován.
Kvůli dvojznačnosti slova ,,free'' se lidé dlouho pokoušeli najít jiná
označení, avšak žádné z nich nebylo shledáno jako vhodná alternativa.
Angličtina má více slov a nuancí než kterýkoli jiný jazyk, ale chybí jí
jednoduché, jednoznačné slovo pro ''free'' jako v slově svoboda --
,,nespoutaný'' -- slovo s nejbližším podobným významem. Alternativy
,,osvobozený'', ,,zdarma'' a ,,otevřený'' jsou nevyhovující.
[Tento problém v češtině nemáme a můžeme proto velmi výstižně a
elegantně používat označení ,,svobodný software.'' Pro podrobnější
vysvětlení se prosím podívejte na http://svobodnysoft.zde.cz [bohužel
tato linka už nefunguje]. My jako překladateský tým ani Nadace
svobodného software nedoporučujeme používat v češtině označení ,,free
software.'' V našem jazyce je používání tohoto dvojznačného termínu
bezdůvodné a velmi matoucí. -- pozn. korek.]
GNU software a GNU systém
Rozvoj celého systému je velmi zdlouhavý projekt. Abych ho dotáhl do
konce, rozhodl jsem se přizpůsobit a používat již existující části
svobodného software všude tam, kde to bylo možné. Úplně na počátku jsem
se například rozhodl používat TeX jako hlavní textový formátovač; o
několik let později jsem se rozhodl používat X Window Systém -- raději,
než abych pro GNU psal další ,,okenní'' systém.
Díky tomuto rozhodnutí není GNU systém totéž jako souhrn veškerého GNU
software. GNU systém v sobě zahrnuje programy, které nejsou GNU
software, programy, které byly vyvíjeny jinými lidmi pro jejich vlastní
potřeby, ale které můžeme používat, protože jsou svobodným software.
Počátek projektu
V lednu 1984 jsem odešel z MIT a začal psát GNU software. Bylo nutné MIT
opustit, aby se nevměšovala do distribuce GNU jako svobodného software.
Kdybych zůstal zaměstnancem MIT, mohli by si chtít mou práci přivlastnit
a uvalit na ni své distribuční podmínky, nebo ji dokonce přeměnit v
proprietární software. Nechtěl jsem dělat tolik práce jen na to, abych
pak vyděl jak se stává nepoužitelnou pro můj cíl: vytvoření nové
software sdílející komunity.
Přesto mi však profesor Winston, ředitel MIT AI Lab, laskavě dovolil i
nadále používat vybavení laboratoře.
První kroky
Krátce před začátkem GNU projektu jsem se doslechl o Svobodném
univerzitním kompilátoru Kit, rovněž známého jako VUCK. (dánské slovo
,,svobodný" se píše s V) Tento překladač byl navržen pro mnoho jazyků,
včetně C a Pascalu a na podporu multitaskingových strojů. Napsal jsem
jeho autorovi, zda by je GNU mohl používat.
Posměšně mi odpověděl, že sice univerzita svobodná je, avšak překladač
nikoliv. Rozhodl jsem se proto, že mým prvním programem pro projekt GNU
bude mnohajazyčný a mnohaplatformní překladač.
Doufal jsem, že se vyhnu tomu, abych vytvářel překladač já sám. Získal
jsem zdrojový kód Pastelu, multiplatformního překladače rozvíjeného v
Lawrence Livermore Lab. Byl napsán a podporoval rozšířenou verzi
Pascalu, navrženého jako systémový programovací jazyk. Přidal jsem front
end C a začal jsem ho portovat na počítač Motorola 68000. Musel jsem se
však nakonec vzdát, když jsem přišel na to, že tento překladač potřebuje
megabyty volného prostoru, a dostupný Unixový systém 68000 umožňoval
použít pouze 64 kilobyte.
Poté jsem si uvědomil, že překladač Pastel fungoval na principu analýzy
celého vstupního souboru do syntaxového stromu, přeměnil celý syntaxový
strom v řetězec ,,instrukcí'' a potom generoval celý výstupní soubor.
Dokonce bez uvolňování paměti. Tehdy mi došlo, že bych měl napsat nový
překladač. Tento nový překladač je nyní znám jako GCC; není v něm využit
ani jeden z překladačů Pastel, ale podařilo se mi přizpůsobit a použít
front end C, který jsem již měl hotov. To ovšem bylo o několik let
později; nejdříve jsem pracoval na GNU Emacsu.
GNU Emacs
Na GNU Emacs jsem začal pracovat v září 1984 a na počátku roku 1985 již
začal být použitelným. To mi umožnilo začít používat na editaci unixové
systémy; protože jsem neměl zájem učit se pracovat s vi nebo ed, musel
jsem do té doby provádět editaci na jiných strojích.
Lidé začali mít o používání GNU Emacsu zájem a tak vyvstala otázka, jak
ho šířit. Samozřejmě jsem ho umístil na anonymní ftp server na počítač
MIT, jež jsem používal. (Tento počítač, prep.ai.mit.edu, se tak stal
hlavním FTP distribučním stanovištěm pro GNU; o několik let později jsme
ho přemístili na náš nový FTP server.) V té době ovšem mnoho lidí, kteří
se o to zajímali, nebylo připojeno k Internetu a nemohlo získat přes
ftp. Otázka tedy zněla:,,Co jim mám říct?''
Mohl jsem říct: ,,Najděte si kamaráda, který na síti je, a ten vám udělá
kopii.'' Také jsem mohl udělat to, co jsem udělal s původním PDP-10
Emacs: říct jim: ,,Pošlete mi pásku a SASE a já vám ji vrátím s nahraným
Emacsem.'' Neměl jsem však práci a hledal jsem způsob, jak si svobodným
software vydělat. Oznámil jsem tedy, že pásku pošlu každému za poplatek
$150. Takto jsem začal s obchodním šířením svobodného software a byl
jsem předchůdcem společností, které nyní distribuují GNU systémy
založené na Linuxu.
Je program svobodný pro každého uživatele?
Jestliže je program v době, kdy opouští ruce svého autora, svobodným
software, nemusí to nutně znamenat, že pro každého vlastníka kopie
tohoto programu to bude rovněž svobodný software. Například public
domain software (software, který není copyrightovaný) je svobodným
software; ale kdokoliv si může vytvořit vlastní modifikovanou verzi.
Podobně je tomu v případě mnoha svobodných programů: jsou
copyrightovány, ale šířeny pod jednoduchými licencemi, které umožňují
vytvářet proprietární modifikované verze.
Příkladem tohoto problému je X Window systém vyvinutý na MIT a vydaný
jako svobodný software s velmi volnou licencí. Brzy byl převzat různými
počítačovými firmami. Ty přidaly X ke svým proprietárním unixovým
systémům pouze v binární podobě a s týmž non-disclosure agreement. Tyto
kopie X nebyly svobodným software o nic víc než Unix.
Vývojáři X Window System to nepovažovali za problém -- věděli , že k
tomu dojde. Jejich cílem nebyla svoboda, jen úspěch definovaný slovy
,,mít hodně uživatelů.'' Nestarali se o to, zda mají jejich uživatelé
svobodu, šlo jim jen o to, aby jich bylo co nejvíc.
To vedlo k paradoxní situaci, kde dva rozdílné pohledy na míru svobody
poskytovaly odlišné odpovědi na otázku: ,,Je tento program svobodný?''
Pokud byste tento problém posuzovali na základě svobod poskytovaných
distribučními podmínkami té verze z MIT, řekli byste, že X jsou svobodný
software. Jestliže byste ovšem prověřovali svobodu průměrného uživatele
X, museli byste říct, že se jedná o proprietární software. Většina
uživatelů X používala proprietární verze, které dostali s unixovými
systémy, ne svobodnou verzi.
Copyleft GNU GPL
Cílem GNU je poskytnout uživatelům svobodu, ne být populární.
Potřebovali jsme takové dsitribuční podmínky, abychom zabránili proměně
GNU software v software proprietární. Metoda, kterou používáme, se
nazývá ,,copyleft''.(1)
Copyleft používá copyrightového práva, ale ,,převrací'' jej tak, aby
sloužilo k opačným účelům než obvykle: namísto prostředku ke spoutání
software, se stává prostředkem k udržení software svobodným.
Hlavní myšlenkou copyleftu je dát každému povolení ke spouštění,
kopírování, modifikaci programu a šíření modifikovaných verzí - ne však
povolení přidávat k nim vlastní omezení. Takto jsou rozhodující svobody,
které definují ,,svobodný software'' zaručeny pro každého, kdo má kopii;
stávají se nezcizitelnými právy.
Aby byl copyleft efektivní, musí být modifikované verze rovněž svobodné.
To zajišťuje, že naše práce je, pokud je zveřejněna, dostupná naší
komunitě. Co se týče programátorů, kteří pracují jako dobrovolníci na
zlepšování GNU software, je to právě copyleft, jež nedovoluje jejich
zaměstnavatelům říkat: ,,Nesmíte sdílet tyto změny, protože je použijeme
k vytvoření naší proprietární verze programu.''
Požadavek, že veškeré změny musí být ,,svobodné'' je nezbytný, pakliže
chceme zajistit svobodu každému uživateli programu. Společnosti, jež
učinili X Window systém proprietárním, většinou provedly několik změn,
aby jej přizpůsobily jejich systémům a hardware. Tyto změny byly v
porovnání s rozšířením X malé, ale nikoli bezvýznamné. Jestliže by
vytváření změn bylo výmluvou k odepření svobody uživatelům, bylo by pro
kohokoli velmi snadné z této výmluvy těžit.
Příslušný problém se týká kombinování svobodného programu s nesvobodným
kódem. Takováto kombinace by pak nevyhnutelně byla nesvobodná; jakékoliv
svobody chybějící nesvobodné části by pak chyběly i celku. Povolení
takových kombinací by bylo zkázonosné. Z toho důvodu je rozhodujícím
požadavkem pro copyleft ,,ucpat tuto díru'': jakýkoliv program, který je
přidaný či kombinovaný s copyleftovaným programem, musí být takový, aby
další kombinovaná verze byla rovněž svobodná a copyleftovaná.
Specifická implementace copyleftu, kterou používáme ve většině GNU
software, je GNU General Public License, zkráceně GNU GPL. Máme ovšem
jiné druhy copyleftů, používané za zvláštních okolností. Příručky GNU
jsou rovněž copyleftovány, ale používají mnohem jednodušší druh
copyleftu, protože pro ně není třeba složitosti GNU GPL.
(1) V roce 1984 nebo 1985 mi poslal dopis Don Hopkins (nápady sršící
člověk). Na obálku napsal pár vtipných poznámek, včetně této: ,,Copyleft
-- všechna práva vyhrazena.'' Používal jsem výraz ,,copyleft'' k
označení distribučního pojetí, které jsem v té době vyvíjel.
Nadace pro svobodný software
Jak vzrůstal zájem o používání Emacsu, do projektu GNU se začali
zapojovat jiní lidé, a tak jsme se rozhodli, že je čas znovu se
poohlédnout po nějakých financích. Proto jsme v roce 1985 vytvořili
Nadaci pro svobodný software; organizaci pro rozvoj svobodného software,
osvobozenou od platby daní. Nadace pro svobodný software rovněž převzala
kontrolu nad prodejem pásek s Emacsem; později se obchod rozšířil díky
tomu, že jsme na pásku přidali jiný svobodný software (jak GNU, tak
,,ne-GNU'') a začali jsme rovněž prodávat manuály.
Nadace pro svobodný software přijímá sponzorské dary, ale většina jejích
příjmů vždy pocházela z prodeje kopií svobodného software a jiných
služeb s tím spojených. Nyní prodává CD-ROMy se zdrojovými kódy, CD-ROMy
s binárkami, přehledně tištěné příručky (vše se svobodou redistribuce a
modifikace), a zajišťuje distribuce Deluxe (v nichž dodáváme celou
sbírku software dle vašeho výběru platformy [distribuce bude na tuto
platformu portována -- pozn.korek.]).
Zaměstnanci Nadace pro svobodný software napsali a udržovali mnoho
balíčků GNU. Dva významné jsou knihovny pro C a shell. GNU C knihovna je
tím, co každý program běžící na GNU/Linux systému používá ke komunikaci
s Linuxem. Vyvíjel ji člen Nadace pro svobodný software, Roland McGrath.
Na většině GNU/Linux systémů je používaným shellem BASH - Bourne Again
Shell(1), vyvíjený zaměstnancem FSF, Brianem Foxem.
Financovali jsme vývoj těchto programů, protože GNU projekt nebyl pouze
o nástrojích či vývojovém prostředí. Naším cílem byl kompletní operační
systém a tyto programy jsme pro dosažení cíle potřebovali.
(1) ,,Bourne again Shell" je parodií na jméno ,,Bourne Shell'', obvykle
používaný shellu u Unixu.
Podpora svobodného software
Filozofie svobodného software odmítá určitou rozšířenou obchodní praxi,
ale nestaví se proti komerci. Pokud obchod respektuje svobody uživatele,
přejeme mu úspěch.
Prodej kopií Emacsu ukazuje jeden druh obchodu se svobodným software.
Když Nadace pro svobodný software převzala tento obchod, potřeboval jsem
najít jiný způsob vydělávání. Nalezl jsem jej v prodeji služeb spojených
se svobodným software, který jsem vyvíjel. To zahrnovalo vyučování
předmětů jako například jak programovat GNU Emacs a jak si přizpůsobit
GCC, a vývoj software, převážně portování GCC na nové platformy.
V dnešní době provozuje každý z těchto typů obchodu se svobodným
software řada korporací. Některé distribuují kolekce svobodného software
na CD-ROM; jiné prodávají podporu k různým uživatelským úrovním: od
uživatelských otázek přes spravování chyb až k přidávání nových
součástí. Dokonce se začínají objevovat firmy se svobodným software
založené na nových softwarových produktech.
Přesto však pozor -- řada firem, které se samy spojují s termínem ,,open
source'' vpodstatě zakládá svůj business na nesvobodném software, který
pracuje spolu se svobodným software. Nejsou to firmy svobodného
software, jedná se o firmy proprietárního software, o firmy, jež se
pomocí svých produktů snaží odlákat uživatele od svobody. Nazývají je
,,přidanými hodnotami,'' na které chtějí, abychom si zvykli: jedná se o
volbu mezi výhodností a svobodou. Ceníme-li si svobody více, měli bychom
je nazývat ,,produkty zbavené svobody''.
Technické cíle
Hlavním cílem GNU bylo, aby se jednalo o svobodný software. Dokonce ani
kdyby GNU nebylo technicky vyspělejší než Unix, bylo by pro společnost
přínosem, neboť by dovolovalo uživatelům spolupracovat a respektovalo
jejich svobody.
Bylo ovšem přirozené aplikovat známé standardy z praxe na různé činnosti
-- například dynamické rozvržení datových struktur, aby se vyhly
libovolným fixním limitům a manipulovaly s veškerými možnými
osmibitovými kódy všude tam, kde to mělo smysl.
Navíc jsme se rozhodli odmítnout zaměření Unixu na malé velikosti paměti
a to tak, že jsme se rozhodli nepodporovat 16-bitové počítače (bylo
zřejmé, že v době, kdy bude GNU systém dokončen, budou normou 32-bitové
stroje), a nesnažit se o snížení paměti, pokud nepřekročila jeden
megabyte. U programů, pro něž nebyly velmi rozsáhlé soubory rozhodující,
jsme povbuzovali programátory, aby načetli celé vstupní soubory do jádra
a poté scannovali jejich obsahy bez obav o I/O operace.
Tato rozhodnutí umožnila mnoha GNU programům předčit jejich unixové
protějšky ve spolehlivosti a rychlosti.
Darované počítače
Jak vzrůstala reputace projektu GNU, lidé nám začali nabízet stroje
používající Unix. Bylo to velmi užitečné, protože nejsnazší cesta k
rozvoji komponent GNU spočívala v nahrazování komponent jednoho systému
komponenty druhého systému. Bohužel to však vyvolalo etický problém:
jestli je vůbec správné mít kopii Unixu.
Unix byl (a je) proprietární software a filozofie projektu GNU říká, že
bychom proprietární software neměli používat. Když jsem však aplikoval
táž odůvodnění, která vedla k závěru, že násilí v sebeobraně je
ospravedlnitelné, došel jsem k tomu, že je etické používat proprietární
software tam, kde je důležitým pro vývoj svobodných náhrad, které by
pomohly ostatním přestat používat proprietární software.
Ačkoliv se jednalo o ospravedlnitelnou špatnost, stále to byla špatnost.
Nyní již nemáme žádné další kopie Unixu, protože jsme je nahradili
svobodnými operačními systémy. Pokud bychom na nějakém počítači nemohli
nahradit stávající počítačový systém systémem svobodným, nahradili
bychom raději počítač.
Seznam úloh GNU
Jak projekt GNU pokračoval a přibývalo systémových komponent, rozhodli
jsme se vytvořit seznam chybějících komponentů. Verbovali jsme vývojáře,
aby napsali chybějící součásti. Tento seznam se stal známý jako seznam
úloh GNU. Kromě chybějících unixových komponentů jsme přidali i jiný
užitečný software a dokumentaci, kterou by podle nás měl opravdu
kompletní systém mít.
Nyní jsou na seznamu úloh GNU stěží nějaké komponenty Unixu -- všechno
již bylo vytvořeno, kromě několika nepříliš důležitých. Seznam je však
zabrán projekty, které by někteří mohli označit jako ,,aplikace''.
Jakýkoliv program, jež se zamlouvá více lidem než úzké skupině
uživatelů, by bylo užitečné přidat k operačnímu systému.
Dokonce i hry jsou a již od počátku byly v seznamu úloh. Unix hry
zahrnoval, a proto je mělo GNU přirozeně zahrnovat také. Ovšem
kompatibilita nebyla pro hry problémem, a tak jsme se neřídili seznamem
her, které měl Unix. Namísto toho jsme sepsali spektrum odlišných typů
her, které by se uživatelům mohly zamlouvat.
GNU knihovní GPL
GNU knihovna pro C používá zvláštní druh copyleftu nazvaný GNU Library
General Public License. Tento copyleft umožňuje spojit proprietární
software s knihovnami. Proč jsme udělali tuto výjimku?
Není to otázka principu; neexistuje princip, který by tvrdil, že
produkty proprietárního software mají oprávnění zahrnovat náš kód. (Proč
přispívat projektu založeném na tom, že s námi odmítne cokoliv sdílet?)
Používání LGPL pro C knihovnu, či pro jakoukoliv knihovnu, je otázkou
strategie.
C knihovna má generickou úlohu; každý proprietární systém nebo překladač
má C knihovnu. Z toho důvodu by vytovření naší C knihovny dostupné pouze
svobodnému software nemělo pro svobodný software žádné výhody -- jen by
odrazovalo od jejího používání.
Jeden systém je ovšem výjimkou: v GNU systému (a ten zahrnuje
GNU/Linux), je GNU C knihovna jedinou C knihovnou. Distribuční podmínky
GNU C knihovny určují, zda je možné kompilovat proprietární program pro
GNU systém. Neexistuje žádný morální důvod, který by povoloval
proprietární aplikace na GNU systému, ale ze strategického hlediska to
vypadá, že jejich zamítnutí by spíše odrazovalo od používání GNU systému
než povzbuzovalo rozvoj svobodných aplikací.
Proto je používání licence LGPL dobrou strategií pro knihovnu C. U
ostatních knihoven se tyto strategické otázky rozhodují případ od
případu. Jestliže se díky knihovně dají psát zvláštní typy programů,
potom je její vydání pod GPL a omezení pouze na svobodné programy
způsobem, jak pomoci ostatním vývojářům svobodného software, tím, že
budou zvýhodněni oproti proprietárnímu software.
Povšimněte si například GNU Readline, knihovny, která byla vyvinuta, aby
poskytla editační příkazovou řádku pro BASH. Readline je vydáno pod
obyčejnou GNU GPL, ne pod knihovnou GPL. To má pravděpodobně za následek
snížení množství užití Readline, ale to pro nás není ztráta. Mezitím
byla vytvořena přinejmenším jedna softwarová aplikace tak, aby mohla
používat Readline, a to je pro komunitu velkou výhrou.
Vývojáři proprietárního software mají výhody, které jim poskytují
peníze; vývojáři svobodného software potřebují vytvářet výhody pro sebe
navzájem. Doufám, že jednou budeme mít rozsáhlou sbírku knihoven krytých
GPL, k nimž nebude mít proprietární software přístup a nebudeme mu tak
poskytovat užitečné moduly sloužící jako stavební kameny nového
svobodného software a získáme tak další výhodu pro jeho rozvoj.
Řešení problému?
Eric Raymond říká, že ,,každý dobrý program je psán tak, aby vyřešil
problém svého tvůrce.'' Možná je to občas pravdou, ale mnoho důležitých
součástí GNU software bylo rozvíjeno kvůli tomu, abychom měli kompletní
svobodný operační systém. Byly vytvořeny na základě určité představy a
plánu, ne z impulzu.
Například jsme vyvíjeli GNU C knihovnu, protože systém podobný Unixu ji
potřebuje, Bourne-Again Shell (bash), protože systém podobný Unixu
potřebuje shell, a GNU tar, z toho samého důvodu jako tyto dvě
předchozí. Totéž platí i pro mé vlastní programy-- GNU C překladač, GNU
Emacs, GDB a GNU Make.
Některé GNU programy byly vyvíjeny, aby se ,,utkaly'' s určitými
překážkami kladenými vůči svobodě. Vyvíjeli jsme gzip, abychom nahradili
Compress program, jež naše komunita ztratila kvůli LZW patentům. Našli
jsme lidi, aby vyvinuli LessTif a později začali pracovat na GNOME a
Harmony, zaměřené na potíže způsobené jistými proprietárními knihovnami
(viz níže). Vyvíjíme GNU Privacy Guard, abychom nahradili populární
nesvobodný kryptovací software, protože by si uživatelé neměli být
nuceni vybírat mezi soukromím a svobodou.
Samozřejmě mnoho lidí, kteří psali tyto programy, práce zaujala, a řadu
částí přidali různí lidé, kvůli svým potřebám a zájmům. To ale není
důvod proč tyto programy existují.
Neočekávaný vývoj
Na počátku projektu GNU jsem si představoval, že vyvineme celý GNU
systém a poté ho jako celek vydáme. To se však nestalo.
Od té doby, kdy byla každá součást GNU systému implementována na systém
Unix, mohla být spouštěna na unixových systémech, dlouho předtím než
esistoval kompletní GNU systém. Některé z těchto programů se staly
populárními, a uživatelé je začali šířit a portovat --- do různých
nekompatibilních verzí Unixu a někdy též do jiných systémů.
Programy se postupně staly daleko výkonnějšími a přitahovaly jak fondy,
tak přispěvatele, k projektu GNU. Pravděpodobně to však zpozdilo
zkompletování GNU projektu o několik let, neboť vývojáři GNU vložili
svůj čas do údržby portů a přidávání částí k existujícím součástem,
raději než aby pokračovali v psaní chybějících částí, jedné po druhé.
GNU Hurd
V roce 1990 byl již GNU systém téměř hotov; jedinou větší chybějící
komponentou byl kernel. Rozhodli jsme se implementovat náš kernel jako
soubor serverových procesů na vrcholu Machu. Mach je mikrokernel
vyvinutý na univerzitě Carnegie Mellon a univerzitě v Utahu; GNU HURD je
sbírkou serverů (nebo ,,stádo pakoňů -- ,,herds of gnus''), který
fungoval na vrcholu Machu, a vykonává různé činnosti unixového jádra.
Zahájení vývoje se zpozdilo kvůli tomu, že jsme čekali, až uvolní Mach
coby svobodný software, jak nám bylo slíbeno.
Jedním z důvodů, proč jsme si vybrali tento design, bylo vyvarovat se
nejobtížnější části práce: debuggování kernelového programu bez
debuggeru na úrovni zdrojového kódu. Tato práce byla již hotova, v
Machu, a zamýšleli jsme ladit HURD servery jako uživatelské programy, s
GDB. Trvalo to však velmi dlouho a ukázalo se, že je velmi obtížné
odladit multiprocesové servery, které si navzájem posílají zprávy.
Trvalo mnoho let než HURD začal spolehlivě fungovat.
Alix
Nepředpokládali jsme, že se kernel bude jmenovat HURD. Jeho původní
název byl Alix -- podle jména mé tehdejší přítelkyně, systémové
administrátorky, která poukázala na to, že by se hodilo její jméno
hodilo do našeho systému pojmenovávání Unixů; vtipkovala před svými
přáteli, že by měl někdo pojmenovat kernel po ní. Nic jsem neříkal, ale
rozhodl jsem se ji překvapit kernelem s názvem Alix.
Nakonec to tak nezůstalo. Michael Bushnell (nyní Thomas), hlavní vývojář
kernelu, upřednostňoval název HURD a z Alix udělal odkaz k určité části
kernelu -- konkrétně k té, co zachycuje systémová volání a posílá zprávy
HURD serverům.
Nakonec jsme se s Alix rozešli a změnila si jméno; nezávisle na tom byl
změněn design HURDu tak, aby C knihovna posílala zprávy přímo serverům,
a díky tomu součást Alix zmizela z návrhu.
Ještě předtím než se tohle všechno událo, se Alix setkala se svými
přáteli a ti jí řekli o názvu Alix ve zdrojovém kódu HURDu, takže jméno
odvedlo svou práci.
Linux a GNU/Linux
GNU Hurd není připravený pro opravdové použití. Naštěstí je dostupný
jiný kernel. V roce 1991 vyvinul Linus Torvalds kernel kompatibilní s
Unixem a nazval ho Linux. Kolem roku 1992 vznikl zkompletováním Linuxu s
ne zcela hotovým GNU systémem úplný svobodný operační systém. (Jejich
zkombinování bylo samozřejmě samo o sobě podstatným úkolem.) Vlastně
můžeme spouštět verze GNU systému díky Linuxu.
Nazýváme tuto systémovou verzi GNU/Linux, abychom vyjádřili, že se jedná
o kombinaci GNU systému a linuxového jádra.
Výzvy v naší budoucnosti
Prokázali jsme naši schopnost vyvinout široké spektrum svobodného
software. To neznamená, že jsme neporazitelní a nezastavitelní. Díky
několika obtížím je budoucnost svobodného software nejistá; střet s nimi
bude vyžadovat velké úsilí a vytrvalost, možná trvající roky. Bude
vyžadovat takové odhodlání, v němž lidé dají najevo, že si své svobody
váží a nenechají si ji od nikoho vzít.
Následující čtyři oddíly popisují tyto výzvy.
Tajemný hardware
Výrobci hardware mají stále vzrůstající tendence udržovat hardwarové
specifikace v tajnosti. Díky tomu je obtížné psát svobodné ovladače, aby
Linux a XFree86 mohly podporovat nový hardware. Nyní máme kompletní
svobodné systémy, ale nebudeme je mít později, pakliže nebudou schopny
podporovat budoucí počítače.
Existují dvě možnosti jak zvládnout tento problém. Programátoři se mohou
zabývat tzv. zpětným inženýrtsvím, aby zjistili jak podporovat hardware.
Zbylí z nás si mohou vybrat hardware, který je podporovaný svobodným
software; jak náš počet poroste, utajování specifikací se stane
sebeporážející taktikou.
Zpětné inženýrství je důležitou prací; budeme mít programátory s
dostatečným odhodláním pustit se do toho? Ano -- pokud budou lidé
přesvědčeni, že svobodný software je otázkou principu a nesvobodné
ovladače nemohou být tolerovány. A utratí mnoho z nás peníze navíc, či
dokonce obětuje trochu víc času, abychom mohli používat svobodné
ovladače? Ano, jestliže odhodlání mít svobodu bude rozšířené.
Nesvobodné knihovny
Nesvobodné knihovny fungující na svobodných operačních systémech jsou
jakousi pastí na vývojáře svobodného software. Lákavé rysy knihovny jsou
návnady; pokud použijete tuto knihovnu, spadnete do pasti, protože váš
program nebude moci být užitečnou částí svobodného operačního systému.
(Stručně řečeno, můžeme zahrnout váš program, ale nebude *fungovat* bez
chybějící knihovny.) Ještě hůře, pokud se program využívající
proprietární knihovnu stane populární, může nalákat jiné nic netušící
programátory do pasti.
První ukázkou tohoto problému byl Motif toolkit v osmdesátých letech.
Přestože zde ještě nebyly svobodné operační systémy, bylo zřejmé, jakou
potíží pro ně později Motif bude. GNU projekt na to reagoval dvěma
způsoby: požádal jednotlivé projekty svobodného software, aby
podporovaly svobodný X toolkit stejně jako Motif a požádál také někoho,
aby napsal svobodnou náhradu za Motif. Trvalo to velmi dlouho; LessTif,
vyvíjený Hungry Programmers (,,Hladoví programátoři''), se stal
dostatečně výkonným na podporu většiny aplikací Motifu až v roce 1997.
Mezi roky 1996 a 1998 byla použita jiná nesvobodná GUI toolkit knihovna
-- Qt -- v důležité kolekci svobodného software, desktopu KDE.
Svobodné GNU/Linux systémy nebyly schopny používat KDE, protože jsme
nemohli používat knihovnu. Avšak někteří komerční distributoři systémů
GNU/Linux, ti kteří striktně nelpěli na svobodném software, přidávali ke
svým systémům KDE -- vytvářeli tak schopnější systém, který byl však
ošizen co se svobody týče. Skupina KDE aktivně povzbuzovala
programátory, aby používali Qt, a milióny nových ,,linuxových
uživatelů'' nebyly nikdy seznámeny s tím, že je s tím něco v nepořádku.
Situace se zdála být hrozivá.
Komunita svobodného software odpověděla na problém dvěma způsoby: GNOME
a Harmony.
GNOME, GNU Network Object Model Environment, je desktopovým projektem
GNU. Zahájil ho Miguel de Icaza v roce 1997 a vyvíjel s podporou Red Hat
Software. GNOME chtěl poskytnout podobná desktopová vybavení, která by
však používala pouze svobodný software. Měl rovněž technické výhody,
jako například podporu mnoha jazyků, nikoliv jen C++. Hlavním důvodem
však byla svoboda: aby nebylo třeba používat jakýkoliv nesvobodný software.
Harmony je kompatibilní knihovna, navržená tak, aby umožňovala spustit
KDE software bez použití Qt.
V listopadu 1998 ohlásili vývojáři Qt změnu licence. Z Qt se tak měl
stát svobodný software. Nejsem si zcela jistý, ale domnívám se, že se
tak stalo zčásti kvůli přísné reakci firmy na problém, který Qt vznesl,
když byl nesvobodný. (Nová licence je nevýhodná a nespravedlivá, takže
je stále žádoucí vyvarovat se použití Qt.)
[Dodatečná poznámka: Qt bylo znovuvydáno pod GNU GPL v září 2000, a tak
byl problém vpodstatě vyřešen.]
Jak zareagujeme na další lákavou nesvobodnou knihovnu? Porozumí celá
komunita tomu, že je třeba nespadnout do pasti? Nebo se mnozí z nás
vzdají svobody ve prospěch pohodlí a vznikne velký problém? Naše
budoucnost závisí na naší filozofii.
Softwarové patenty
Největší hrozba, které čelíme, jsou softwarové patenty, které mohou
odstranit algoritmy a hlavní části programu z dosahu svobodného software
až na dvacet let. Patenty na LZW kompresní algoritmy byly zavedeny v
roce 1983 a stále nesmíme vydávat svobodný software, abychom vytvářeli
vlastní komprimované GIFy. V roce 1998 byl stažen z prodeje svobodný
program na vytváření komprimovaných MP3 souborů pod hrozbou soudního
procesu.
Jsou různé způsoby jak si poradit s patenty: můžeme hledat důkaz, že
patent je neplatný, anebo se můžeme poohlížet po alternativních
řešeních, abychom mohli projekt vytvořit. Každá z těchto metod je však
účinná pouze v některých případech; pokud obě dvě selžou, patent může
přinutit všechen svobodný software, aby se vzdal některých částí, které
uživatelé vyžadují. Co budeme dělat, jestliže k tomu dojde?
Ti, kteří si cení svobodný software díky svobodě, kterou poskytuje, u
něho zůstanou. Pokusíme se dělat naši práci bez patentovaných součástí.
Ti, kteří si svobodného software cení kvůli předpokladům, že bude
technicky vyspělejším, nazvou pravděpodobně zbrzdění kvůli patentu
selháním. Ačkoli je tedy užitečné hovořit o praktické účinnosti modelu
rozvoje nazývaného ,,katedrála'' , spolehlivosti a výkonnosti některého
svobodného software, nesmíme se v tomto bodě zastavit. Musíme hovořit o
svobodě a principu.
Svobodná dokumentace
Nějvětší nedostatek našich svobodných operačních systémů nespočívá v
software -- je to nedostatek dobrých svobodných manuálů, které můžeme
zahrnout do našich systémů. Dokumentace je nezbytnou součástí každého
balíku software; když sadě programů důležitého svobodného software chybí
dobrá svobodná příručka, je to velká mezera. V dnešní době máme mnoho
takových mezer.
Svobodná dokumentace, jako svobodný software, se vztahuje ke svobodě,
nikoliv k ceně. Kritéria, kterí musí splňovat svobodná příručka, jsou
prakticky totožná s kritérii pro svobodný software: jedná se o
poskytnutí určitých svobod všem uživatelům. Musí být povolena
redistribuce (včetně komerčního prodeje), a to jak v on-line, tak v
tištěné podobě, aby manuál mohl doprovázet každou kopii programu.
Povolení k modifikaci je rovněž rozhodující. Nevěřím ale tomu, že je pro
lidi nezbytné mít povolení k modifikaci všech druhů článků a knih.
Myslím si například, že vy nebo já smíme omezovat modifikaci článků jako
je tento, kde se popisují naše činy a názory.
Je zde ovšem zvláštní důvod, proč je svoboda modifikace rozhodující pro
dokumentaci svobodného software. Pokud lidé uplatní svá práva
modifikovat software a přidávat nebo měnit jeho části, jsou-li
svědomití, změní také příručku -- aby poskytli přesnou a použitelnou
dokumentaci spolu s modifikovaným programem. Příručka, která
programátorům nedovoluje svědomitě dokončit práci, nesplňuje potřeby
komunity.
Některá omezení modifikací jsou předkládána tak, aby nezpůsobovala
potíže. Například požadavky na zachování originálního autorské
copyrightové poznámky, distribuční podmínky nebo seznam autorů jsou v
pořádku. Není problémem požadovat, aby modifikované verze v sobě
zahrnovaly poznámku o své modifikaci, včetně označení částí, které byly
smazány či změněny, dokud tyto oddíly pojednávají o netechnických
tématech. Tato omezení nepředstavují žádnou potíž, protože neznemožňují
svědomitému programátorovi přizpůsobení příručky tak, aby se hodila k
modifikovanému programu. Jinými slovy, neznemožňují komunitě svobodného
software plně využívat manuál.
Nicméně musí být možné modifikovat veškerý *technický* obsah manuálu a
posléze redistribuovat výsledky přes běžná média, přes všechny běžné
kanály; jinak jsou totiž omezení komunitě na obtíž, manuál není svobodný
a je potřeba vytvořit jiný.
Budou vývojáři svobodného software odhodlaní vytvářet širokou škálu
svobodných příruček? Opět, naše budoucnost závisí na naší filozofii.
Musíme mluvit o svobodě
V dnešní době je přibližně deset miliónů uživatelů na systémech
GNU/Linux jako například Debian GNU/Linux a Red Hat Linux. Svobodný
software vyvinul několik praktických výhod, takže k němu uživatelé
přecházejí již i z čistě praktických důvodů.
Dobré následky jsou zřejmé: větší zájem o rozvoj svobodného software,
více zákazníků pro obchod se svobodným software a větší schopnosti
povzbuzovat společnosti, aby namísto proprietárních produktů vyvíjely
komerční svobodný software.
Zájem o software však narůstá rychleji než povědomí o filozofii, na níž
je postaven, a to vede k potížím. Naše schopnost střetávat se s výše
popsanými výzvami a nebezpečími závisí na vůli pevně hájit svobodu.
Abychom se ujistili, že naše komunita tuto vůli má, musíme předávat naše
myšlenky a nápady všem nově příchozím členům v naší komunitě.
Bohužel však v tomto selháváme: úsilí přilákat do naší komunity nové
uživatele dalece předstihuje úsilí naučit je chování naší komunity.
Potřebujeme dělat obojí a udržet tato úsilí v rovnováze. [Proto také
vznikl tento překlad. Zmiňte se o českém překladu stránek projektu GNU
kamarádům a kolegům, ať se také dozví o naší komunitě -- pozn. korek.]
,,Open Source''
Učení nových uživatelů o svobodě se ztížilo v roce 1998, kdy se část
komunity rozhodla přestat používat termín ,,svobodný software'' a
namísto toho užívat termín ,,open source software''.
Někteří z těch, co upřednostňovali tento výraz, si dávali pozor, aby
nezaměňovali slovo ,,svobodný'' se slovem ,,zdarma'' -- správný záměr.
Jiní se naopak distancovali od ducha principu, jež motivoval hnutí
svobodného software a uživatele GNU projektu, a aby se zalíbili řídícím
pracovníkům a obchodním uživatelům, mnoho z nich následovalo ideologii,
která staví prospěch nad svobodu, nad komunitu, nad principy. Rétorika
,,open source'' se zaměřuje na možnost vytvářet vysoce kvalitní, silný
software, ale vyhýbá se myšlenkám svobody, komunity a principu.
Jasným příkladem tohoto jsou ,,linuxové'' magazíny -- jsou plné inzerátů
na proprietární software, který pracuje pod GNU/Linuxem. Až se objeví
příští Motif či Qt, budou tyto magazíny před nimi programátory varovat,
nebo na ně naopak otiskovat inzeráty?
Podpora obchodu může být pro komunity v mnoha ohledech přínosná. Ovšem
získání jejich podpory tím, že budeme mluvit ještě méně o svobodě a
principu, může být katastrofální; předchozí nevyváženost mezi rozsahem
uživatelů a vzděláním se tak ještě zhoršuje.
,,Svobodný software'' a ,,open source'' popisují víceméně tutéž
kategorii software, ale říkají odlišné věci o software a o hodnotách.
GNU projekt pokračuje v užívání termínu ,,svobodný software'', aby dal
najevo, že nejen technologie, ale hlavně svoboda je důležitá.
Pokus se!
Yodova filozofie (Neexistuje ,,pokus'') zní hezky, ale pro mě je
neplatná. Většinu své práce jsem dělal s úzkostí, zda na ní mám a v
nejistotě, zda dosáhnu cíle, který jsem si vytyčil. Přesto jsem se
pokusil, protože mezi mým městem a nepřítelem nebyl nikdo jiný než já.
Ke svému překvapení jsem občas uspěl.
Občas jsem neuspěl; některé z mých měst padly. Poté jsem našel další
ohrožené město a připravil se na bitvu. Po čase jsem se naučil
vyhledávat hrozby a stavět se mezi ně a mé město, vyzývaje ostatní
hackery, aby přišli a připojili se ke mně.
Nyní již často nejsem jediný. Je to pro mě úleva a radost, když vidím
zástupy hackerů, kteří se pouštějí do téhož, aby pokračovali, a
uvědomuji si, že by toto město mohlo přežít -- nyní. Nebezpečí jsou však
rok od roku větší a nyní se Microsoft explicitně zaměřil na naši
komunitu. Nemůžeme pokládat budoucnost svobody za samozřejmou. Neberte
to jako samozřejmost! Jestliže si chcete udržet vaši svobodu, musíte být
připraveni ji bránit.
------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------
Návrat na domovskou stránku GNU .
FSF & GNU informace & otázky na /gnu@gnu.org/ .
Další možnost jak kontaktovat FSF.
Komentáře k těmto web stránkám na /webmasters@www.gnu.org/
, jiné otázky zasílejte na /gnu@gnu.org/
.
Copyright (C) 1996, 1997, 1998, 1999, 2004 Free Software Foundation,
Inc., 51 Franklin St, Fifth Floor, Boston, MA 02110, USA
Doslovné kopírování a šíření tohoto celého dokumentu na jakémkoliv médiu
je dovoleno v případě, že tato podmínka bude zachována.
Updated: $Date: 2007/02/07 02:35:10 $ $Author: mattl $
------------------------------------------------------------------------